Ó Ty skvostná pyšná nádhero,

jež se tyčíš svými věžemi

a nekonečnou členitostí

na nádvoří Hradu k zimní obloze.

Ó Ty architektonický klenote oslavy

stoupání modliteb věřících

až tam k Bohu Otci na nebesích....

Ó Ty tichosti spočinutí mysli

šerosvitu chladných masivních zdí

pátrajících a osvěcujících paprsků

sklobarevných poselství chrámových oken...

Ó Ty majestátnosti české křesťanské duše.

Pohleď!

Jsem na Tvém prahu,

těsně před Tvým vchodem,

zametám Tvé schody

a hledám

Kristovo srdce.

19.1. Léta Páně 2003